Kázeň musí být...

Tak jsem se dnes rozhodla poslechnout rady svého místního ošetřujícího lékaře a poslouchám své tělo "když jste unavená, všeho nechte, ať to upadne, kde zrovna jste s jděte opočívat" a místo svých každodenních 6ti km tloustnout v posteli. S notebookem, facebookem a papírovým bookem Hra o trůny. Manžel poslal kablík, takže mohu být on-line po celém pokoji (je dlouhý asi 2m J).  A ajťák mně nechal na recepci "to SMTP", takže jsem úplně dokonale připojená.

V sobotu je "odstávka páry" (trpaslíci v zemském jádru stávkují ?), takže nejsou procedury. A navíc mě pan doktor ujistil přesně, jak jsem se obávala, že pokud mně bude pobyt svědčit, může mi ho o týden AŽ DVA (!) prodloužit. Takže panika - zdrhám hned tenhle pátek. Manžel už se moc těší. Cituji : "klidně přijeď, kočky budou mít radost".

Ad nadpis - spíš režim, než kázeň. A s tím mám problém celý život. Ranní vstávání je moje celoživotní noční můra. Proto vstávám celý život 5:30-6:30 do práce, ač můj biorytmus je nastavený na aktivitu od 11ti do 3:00. Ten dodržuji poslední rok a půl.

Personál chápavě řekl, že mě vyjde vstříct. A umožnil mně vstávat až v 7hod.

...každý den začínám den v 8hodin rozcvičkou v bazénu. V lepším případě uhličitou kopelí - což je o 100% příjemnější probuzení. To dnešní ale nebylo – v 7.00 odběr jehlou o průměru pletací jehlice.

Už jsem objevila šviháka lázeňského, je to místní onkolog. Když jsem ho viděla, protočily se mně panenky – cca 60ti letý chlap, nejneoblíbenější typ doktora, co znám.  Ale překvapil, sympaťák. Počmáral mně ruce tyrkysovou fixou kvůli diagnóze lymfedému, vyřadil papír z rehabilitační nemocnice, který jsem "nenápadně" vpašovala do dokumentace, abych si tu také srovnala záda. S vysvětlením, že většina "onko" a rovnacích procedur se vylučuje. Fakt je, že si pořád nemůžu lehnout na břicho a užít si masáž. Ale mám různé LTV (protiotokový, bazénový, onkojógu...), takže se přece jen trochu srovnám. Na vlastní náklady jsem vyrazila ze sestry SM svičení (stabilizační systém), ale tvářila se, jako kdyby si založila hospodu u silnice na Písek...

V šlapacím bazénu (řada pidibazénků velikosti umyvadla s různou teplotou vody) proti taxanovým nohám jsem se potkala v jednom lavórku s češkou cca 45 let (místní rarita). Podle návleku na ruce jsem poznala, že si budeme rozumět a odpoledne už jsem si ho šla koupit. Přestože mám ruku nateklou minimálně, vyděsila mně historkami, včetně vlastní zkušenosti, jak snadno ruka po měsících či letech nateče a jen velmi těžko splaskne. Tak že jí v nemocnici řekli, že při cvičení a domácí práci nosit vždy. Už jsem to několikrát četla, ale nějak nikdy nebyl čas měřit si ruku, jít do zdravotních pořeb, objednat.

Také sem potkala jednu sympatickou veverku, která nezdrhla, když jsem s ní pokecala. Bohužel se jí nic z mojí igelitky konzerv a granulí nehodilo. Popravdě – pokud nosím v kabelce alespoň jednu kočičí paštičku, funguje to jak spolehlivý amulet na odhánění koček. Což je pro mně důležité ochranné kouzlo, před tím, abych začla řešit, jak zvíře zachránit i s celou jeho rodinou (týká se jen 4-3 nohých členů).

Takže abych šla shánět nějakou prodejnu se zdravou výživou (oříšky.)

Doktor vzbudil mou důvěru. Dřevěný nábytek v ordinaci a koberec ukazovaly na to, že když mu povím o svých trávících (resp vylučovacích) problémech trvajících od AC, přes Herceptin až doteď, nebude mně vnucovat nějaká nechutná vyšetření. Zvlášť, když jsou tady ty prameny. Abych to zkrátila – pramen Glauber III. chutná NESMÍRNĚ hnusně. A mýt záchod a okolí papírovým kapesníkem s erárním mejdlíčkem není to, co by si člověk představoval pod sloganem "svět vody a relaxace" ;-)

Hotel, ve kterém bydlím nabízí "procedury pod jednou střechou", ale všechny nejsou. Nicméně jsou do vzdálenosti max. 15 min parkem, což vůbec není na překážku. Je dobré mít pod střechou "vodní záležitosti", zvlášť, kdyby tu člověk nebyl v létě. Ale i teď je příjemné vylézt z bazénu a jít s mokrou hlavou v županu na pokoj. Lymfocentrum je v hotelu Royal.