Ručníky

Axiom : V hotelu je vždycky víc ručníků, než lehátek u bazénu.

Jedná se o globální úkaz. Zřejmě nějak souvisí s tím, že je počet lehátek dimenzován na počet jeho hostů a nikoli osušek.

Původne mě napadlo, že na osmou, když chodím cvičit do bazénu, který je otevřený po veřejnost až od 9ti zajistím svému ručníku to nejlépe umístěné lehátko a nejbarevnější slunečník. Ale nakonec jsem se rozhodla, jak už to tak dělám, že změním svět k lepšímu J.

Po mém odpoledním příchodu k bazénu se na ¾ lehátek slunily (stínily) osušky, zatímco obyvatelstvo poslušně spočívalo na zemi bez kousku stínu. I vzala jsem jednu "zabírací" igelitku a s největší péčí jsem ji uložila ke spřátelenému ručníku vedle. S tím, že až se vrátí právoplatný okupant, místo mu uvolním.

Po slabých třech hoďkách přiběhla skupinka sovětů, s velkorysým "ležitěs" vyklidila 6 dalších lehátek a odešla domů...

A proto vyzývám veškeré obyvatelstvo, aby přestalo slunit, a hlavně stínit svoje ručníky u hotelových bazénů a to zbylé, aby se jim nepodřizovalo. Prudíte mě s tím a já se nesmím rozčilovat, jinak mně zase něco vybují ;-)

Dnes jsem musela být v 8 u doktora, takže nebylo zbytí - v 7 na snídani. To mám ještě noc a neuropatii, než to rozhýbu. Takže jsem s jedním okem zavřeným a s roztřesenou pařátkou polila židli v jídelně, na kterou jsem si chtěla sednout. Poté jsem se jí snažila usušit ubrouskem.Jenomže obyvatelka bývalé NDR se rozhodla, že tato židle je JEJÍ židle a nachází se u JEJÍHO 4 místného stolu, kde chtěla sedět s manželem.

Také raději sedím sama, ale v 7 chodí na snídani všichni, takže prostě nebylo místo a když jsem ke stolu přišla, nikdo u něj nebyl, abych se zeptala, jestli si můžu přisednout. Ani nevím, co bych dělala, kdyby ne...snídala nastojáka ? Hledala méně agresivní národ ?

Jenomže po ránu zásadně nemám náladu měnit svět. Takže zatímco německá důchodkyně mně vztekle vysvětlovala své stanovisko německy, sveřepě jsem jí odpovídala česky. Nehodlala jsem polévat další stoly přenášením čaje a dalších propriet

"Zwei Personen !"

"Čtyři židle."

"Zwei Personen !!!!"

"Čtyři židle."

"Zwei Personen !!!!!!!!!!"

"Čtyři židle."

Než jsem se vrátila s koláčkem, s vítězným úsměvem seděla na polité židli...Za což jsem se jí vzápětí pomstila tím, že jsem 2 x zadala špatný PIN při snaze o výběr z bankomatu. A když i ten na mně začal výhružně červeně blikat, popadla jsem kartu a utekla na lymfodreáž a vířit a do bublin a potom na sluníčko k bazénu a 6km na kole a výborná gratinovaná ryba a...vyčistit zuby a spát J

Ale jelikož jsem zlobila - nechtěla jsem dýchat CO2 ve skupinové plynové koupeli, čekala na mně večer na novém rozpisu uhličitá obálka – ležíte v pytli na odpadky utěsněném kolem žeber a hubičkou můžete dýchat vzduch. Nicméně za to, že si vymýšlím takové vymoženosti vyhrazené hostům zámeckého hotelu Imperial, tak mně každé ráno strčí do imperiálního pytle už v 7.30 až do konce pobytu. Budit mně v tuhle hodinu je vůči mně brutální. Trénink na to, až mně v září seberou PID a pošlou na veřejné práce. (Na snídani budu chodit až po zplynování). Nemám nic zásadního proti skleníkovým plynům, ale to, že dýchám kysličník uhličitý mně nepřijde úplně prospěšné...ani příjemné.

BTW : Vítáme jubilejního 70tého čtenáře, i když vůbec nevím, kde se vzal. To asi když nic nenapíšu, tak věrná čtenářka Majda čte jeden článek dokola J.

P.S. Abych si nepřipadala jako problémová - další den ráno německá důchodkyně opět hlasitě bránila "svůj stůl", tentokrát před soukmenovci ;-)