Článek Čím nekrmit onko pacienty
Komentáře k článku: Čím nekrmit onko pacienty
ibra: Ta poslední věta je drsná, ale bohužel velmi pravdivá.(Oni zase někteří ztrácí vlasy a už je nebudou mít nikdy, prdí a netrefi se pořádně do záchodu a přesto je milujeme a ještě jsme je nevyhnaly)
sardonyx: Nejraději bych inultovala každého, kdo prohlásí "No vidíš, vypadáš výborně (dobře), takže ta léčba asi není tak strašná, jak se říká" .... nebo "Zvládáš to, vždycky jsem ti říkal(a), že jsi silná osobnost". Na "silnou osobnost" jsem zvláště alergická. Kdo to neprožil, neví nic....
anina: Ahoj Skřítku, tak se zkouším připojit do diskuse i tady, ale nevím , jestli se mi to podaří. Mně teda taky pomohlo, když jsem mluvila s pár známými, které prošly před pár lety tímtéž. To, že jsou tady a žijou (celkem normálně), mě moc povzbudilo. Z toho důvodu mi taky nevadilo, když mi někdo říkal o někom, kdo už nějaký rok po léčbě žije. Naopak, když mi někdo chtěl líčit, jak na to jeho známá, tchýně,... zemřela, rychle jsem ho zarazila. Prostě (pro mě) pozitivní zkušenosti ano, negativní ne. Měj se hezky a piš dál, nasávám zkušenosti, protože mě to čeká tamtéž taktéž.
marťanka: Teda Skřítku, zase pěkné a trefné čtení!!Přesné hlášky i z mého okolí -vypadáš dobře, nevypadáš nemocná, zachytilo se to včas a nejhorší-moje babička, známá,...všem 60 a více (nic proti starším děvčatům tady), ale co bychom my 40tiletý daly za dalších 10 (nejlépe 20) let života. A s tím povídáním to mám také tak, někdy se chci vypovídat,jindy ne.Přeju hezký pobyt v lázních a až budeš mít trochu času, tak zas něco písni- pro zasmání i zamyšlení.
anavi*: Ahoj skřítečku, moc ráda čtu tvoje postřehy z lázní. Doufám, že se necháváš pořádně hýčkat.Hezky si užívej svůj pobyt.
sisma: Milý Skřítku, i když mě lázně pravděpodobně minou, díky moc za poučné a vtipné čtení. Kdyby náhodou, vím aspoň trochu do čeho půjdu. Nejvíc mě v zimě mezi chemoškami dorazil šéf, krerý mě potkal a po mé odpovědi na otázku jak se mám - jo jde to /co na to taky slušně odpovědět/ - sdělil, že za těch 10 let co mě zná vypadám nejlíp. Že by červené líce po kortikoidech či paruka? Na to jsem v té chvíli odpověď nenašla.
skritek: Mně šéf vůbec nepoznal a nebyl sám. Nějak mám pocit, že si ze mně chlapi za poslední roky pamatují jen prsa+dlouhé blond vlasy 
vlasatka: Já bych zase dodala k tomu tématu my a naši nejblížší a pak ti známí......mě třeba dost rozčílilo, když se někdo ptával segry, jak se mi daří....když se o tom dozvěděli......tak mohli dost snadno to ode mě schytat, že pokud je to zajímá, mají se zeptat mě a nezatěžovat takhle už tak zatížené moje nejbližší.....
to bych tam taky přidala, takové tohle pokrytectví některých lidí, kteří se nás ani nedokáží zeptat.
Ale jinak jsi to moc hezky napsala
dancha: Ahojky, moc mě pobavil tenhle článek. Jako by mi mluvil s duše. Mě je 32 let a letos jsem si prošla léčbou a operací. Jinak musím souhlasit s vlasatkou, že nechápu proč se lidi nezeptají přímo člověka jak se má, jak se mu daří, ale ptají se jen těch našich nejbližších. Kladou jim dotazy typu, jak to zvládá atd. Co kdyby se lidi začli ptát přímo nás a né tzv. o nás bez nás.